WIXLIB

kniha stala předmětem akademického zájmu, jenž vyústil ve vznik rozsáhlé vědeckéliteratury. Mezi významné badatele na poli knihy Zohar patří Gershom Scholem5, zakladatelvědeckého studia židovské mystiky, Scholemův žák Ješajahu Tišbi 6, Menahem Zevi Kaddari7,Jeuda Liebes8, Moše Idel9, Elliot R. Wolfson10, Boaz Huss,11 Ronit Meroz12, Daniel Abrams13a Daniel Matt, jenž si vytyčil cíl s pomocí manuskriptů zrekonstruovat “new ancientversion“ aramejského textu, na základě které vzniká nový anglický překlad, tzv. “Pritzker567891011[online]. In: KREISEL, Howard. Study and Knowledge in Jewish Thought. Negev: Ben-Gurion s/Knowledge/Huss.pdf [cit. 2012-05-06].Viz SCHOLEM, Gershom. Major Trends in Jewish Mysticism. USA: Schocken Books, 1995, 460 s. ISBN 08052-1042-3. Reprinted from the third revised edition (1961). Kap. Fifth Lecture, THE ZOHAR I: THEBOOK AND ITS AUTOR, s. 156-204. Kap. Six Lecture, THE ZOHAR II: THE THEOSOPHICDOCTRINE OF THE ZOHAR, s. 205-243. Monografie je parciálním zpracováním vývoje židovskémystiky. Viz také SCHOLEM, Gershom. Kabala a její symbolika. Přel. Romana Maierová. 1. vyd. Praha :VOLVOX GLOBATOR, 1999. 188 s. ISBN 80-7207-315-X. Viz zejména kap. 2, Smysl Tóry v židovskémystice, s. 36-82. Studie obsahuje výklady spisu Raja Mehemna.TISHBI, Isaiah; LACHOWER, Fischel. The Wisdom of the Zohar: Volume I. Transl. David Goldstein.Oxford: Alden Press, 1991. 443 s. ISBN 0-19-710043-0. TISHBI, Isaiah; LACHOWER, Fischel. TheWisdom of the Zohar: Volume II. Transl. David Goldstein. Oxford : Alden Press, 1991. 863 s. ISBN 0-19710043-0. TISHBI, Isaiah; LACHOWER, Fischel. The Wisdom of the Zohar : Volume III. Transl. DavidGoldstein. Oxford : Alden Press, 1991. 1596 s. ISBN 0-19-710043-0. Orig. Mišnat ha-Zohar. Ve vlastnímtextu této práce vždy „Ješajahu Tišbi“. Tišbiho antologie je rozvinutím a zpřesněním Scholemových tezí.KADDARI, Menahem Zevi. Dikduk ha-lašon ha-Aramit šel ha-Zohar. Jeršalajim: Kiryat-Sepher, 1971, 182s. Dosud jediná gramatika zoharické aramejštiny.Viz LIEBES, Yehuda. Studies in the Zohar. Albany: State University of New York Press, 1993. 262 s. ISBN0-7914-1189-3, ISBN 07914-1190-7. Ve vlastním textu této práce vždy „Jehuda Liebes“. Citovaná kniha jesouborem tří prací, které významně korigují chápání knihy Zohar, zejména otázku jejího autorství. Viz takéLIEBES, Jehuda. Perakim be-milon Sefer ha-Zohar. [online]. 1976. 460 s. Dostupné z:http://pluto.huji.ac.il/ liebes/zohar/prakim.doc. Disertační práce. Ha-Universita ha-Ivrit. [cit. 2012-05-06].Disertační práce Jehudy Liebese je hebrejským výkladem vybraných zoharických termínů. Viz takéLIEBES, Jehuda. Ivrit ve-Aramit ki-lšon ha-Zohar. [online]. 2004. 18 s. Dostupné z:http://pluto.huji.ac.il/ liebes/ivrit.doc [cit. 2012-05-06].IDEL, Moše. Kabala: Nové pohledy. 1. vyd. Přel. D. Biernot. Praha: Vyšehrad, 2004. 445 s. ISBN 80-7021663-8. Kap. I, Úvahy nad bádáním o kabale, s. 29-45. Viz také IDEL, Moshe. The Zohar as Exegesis. In:Mysticism and Sacred Scripture. Steven T. Katz. New York: Oxford University Press, 2000, s. 87-100. ISBNISBN 0-19-509703-3. Ve vlastním textu této práce vždy „Moše Idel“.WOLFSON, Elliot R. Left Contained in the Right: A Study in Zoharic Hermeneutics.[online]. AJS Review.Spring 1986, vol. 81, no. 3/4, s. 27-52. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1486354 [cit. 2010-05-06].WOLFSON, Elliot R. Light through Darkness: The Ideal of Human Perfection in the Zohar. [online]. TheHarvard Theological Review. Jan. 1988, vol. 81, no. 1, s. 73-95. Dostupné z :http://www.jstor.org/stable/1509586 [cit. 2010-05-06]. Dva uvedené články jsou výstižnými rozborykonceptu Sitra Achra. Viz také WOLFSON, Elliot R. Hai Gaon's Letter and Commentaryon "'Aleynu":Further Evidence of Moses de León's Pseudepigraphic Activity. [online]. The Jewish Quarterly Review: NewSeries. 1991, 81, 3/4, s. 365-409. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1455325 [cit. 2012-05-06].Viz HUSS, Boaz. Admiration and Disgust: The Ambivalent Re-Canonization of the Zohar in the ModernPeriod. [online]. In: KREISEL, Howard. Study and Knowledge in Jewish Thought. Negev: Ben-GurionUniversity of the Negev Press, 2006, s. 203-237. ISBN 978-9653429093. Dostupné f [cit. 2012-05-06].HUSS, Bo'az. "Authorized Guardians":The Polemics Of Academic Scholars Of Jewish Mysticism Against Kabbalah Practitioners. In: PolemicalEncountres. Olav Hammer, Kocku. Von Stuckrad. 1. Neitherlands: Koninklijke Brill NV, 2007, s. 81-104.ISBN 978-9004162570; ISSN 1871-1405. Boaz Huss se ve svých článcích zabývá zejména recepcí knihyZohar v současné době a její rolí v postmoderně.8

Edition“.14 V České republice se knihou Zohar zabýval profesor Vladimír Sadek15,spoluzakladatel studia judaistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze,jenž posluchače s dílem seznamoval v rámci přednáškového cyklu „Židovská mystika“ aběhem semináře „Četba hebrejských mystických a etických textů“. Jeho kniha je jedinýmpůvodním chronologickým zpracováním židovské mystiky v českém jazyce. Obecným cílemtéto práce je na snahu profesora Vladimíra Sadka navázat a seznámit s knihou Zohar českouakademickou veřejnost. Aktuálnost práce pak spočívá zejména v selektivním zpracovánízákladních témat knihy Zohar, jejichž prezentace není zkreslena synkrezí s jinýmimyšlenkovými směry, či snahou vytvářet zisk.Hovořím-li o „knize Zohar“, dopouštím se tak terminologické nepřesnosti, které se všaknelze vyhnout. Kniha není homogenním dílem, bibliograficky jde o soubor tří celků: základníčásti, komentující jednotlivé parašijot, fragmentárního Zohar Chadaš a pozdních dodatkůRaja Mehemna a Tikunej Zohar, jež jsou výsledkem snahy o imitaci základní části,Scholemem označované jako “the Real Zohar“.16 Ani základní část a Zohar Chadaš všaknejsou stejnorodými díly, ve skutečnosti se jedná o soubor více než dvaceti spisů. 17 Označení„kniha Zohar“, odkazující na verš Da 12:318, český překlad hebrejského „Sefer ha-Zohar“,anglicky “the Book of Zohar“, je konvencí náboženské a akademické literatury. Dílo bylovšak známo i pod jinými názvy.19 Kniha byla poprvé publikována dvěma lombardskýmitiskárnami: Mantovská edice vyšla tiskem v letech 1558-1560, Cremonská edice v letech1559-60. S výjimkou dvou edic se předlohou všech dalších vydání stal tisk mantovský, jenžje považován za kvalitnější. K Mantovské edici byla dále připojena variantní čteníCremonské edice, Zohar Chadaš a Tikunej Zohar.2012 MEROZ, Ronit. The Middle Eastern Origins of Kabbalah. [online]. The Journal for the Study of onitMeroz.pdf [cit. 2012-05-06]. MEROZ, Ronit. Zoharic Narratives andTheir Adaptations. Hispania Judaica Bulletin : Articles, Reviews, Bibliography and Manuscripts on Sefarad.2000, 3, s. 3-63. Ronit Meroz ve svých pracích rozvíjí teze Jehudy Liebese.13 Viz ABRAMS, Daniel. The Invention of the Zohar as a Book : On the Assumptions and Expectations of theKabbalists and Modern Scholars. Kabbalah. 2009, 19, s. 7-142. ISSN 1-933379-13-8. Daniel Abrams vestudii předkládá nové zpracování otázky autorství knihy Zohar.14 MATT, Daniel C. The Aramaic Text of the Zohar [online]. 8 s.Dostupné z:http://www.sup.org/zohar/intaram.pdf. [cit. 2012-05-06].15 SADEK, Vladimír. Židovská mystika. s. 58-61.16 Viz SCHOLEM, Gershom. Major Trends in Jewish Mysticism. s. 168-169.17 Ibid. s. 159-163. G. Scholem rozeznává 20 samostatných spisů. Dále viz TISHBI, Isaiah; LACHOWER,Fischel. The Wisdom of the Zohar: Vol. I. Kap. I. THE STRUCTURE AND THE LITERARY FORM OFTHE ZOHAR a. The Various Sections, s. 1-7. Ješajahu Tišbi rozeznává 23 samostatných spisů.18 SADEK, Vladimír. Židovská mystika. s. 58.19 Mj. „hagada“, „Jerušalmi“, „Midrašo šel rabi Šim'on bar Jochaj“. Viz ibid. Kap. II THE PUBLICATIONAND INFLUENCE OF THE ZOHAR b. iv, Titles Given to the Zohar, s. 22-23.20 Ibid. Kap. VI. PRINTED EDITIONS, MANUSCRIPTS, TRANSLATIONS, AND COMMENTARIES a.Printed Editions of the Zohar, s. 98-99.9

Mezi tradiční zdroje, ze kterých kniha Zohar vychází, patří zejména Targum Onkelos,Targum Jerušalmi, Targum Jonatan, babylónský Talmud, Midraš Tehilim, Pesiktot a Pirkej derabi Eli'ezer. Dalšími zdroji jsou středověké filosofické spisy: Gabirolova Keter Malchut,Kuzari rabi Jehudy ha-Levi, Sefer ha-Mada a More Nevuchim, díla Maimonidova. Ze staršímystiky jde o o již zmíněné spisy literatury hejchalot, Sefer Jecira a pozdější Bahir.21 Vnitřníčlenitost díla a jeho jazyk jsou předmětem sporů týkajících se autorství a datace literárníhosouboru. Otázka autorství knihy Zohar a jejího datování se proto stane tématem následujícíchstránek.1.1. Autorství knihy ZoharW. Bacher v roce 1891 publikoval názor, že otázka autorství a datování knihy Zohar byladávno vyřešena, jméno rabi Šim'ona bar Jochaje se s touto knihou pojí již jen v katalozíchantikvárních kousků a za skutečného autora je třeba považovat rabi Moše de-Le'ona, rabína,působícího v Kastilii 2. pol. 13. stol. 22 Přibližně o rok později na Bacherův článek reagoval A.Neubauer, snaže se mírnit jeho optimismus s poukazem, že většina rabínů, přestože mnozí znich mají universitní vzdělání, se neodvažuje prohlásit, že modlitby, které sestávají zezoharických textů, by již věřící židé neměli recitovat, neboť pocházejí až ze třináctéhostoletí.23Od doby Wissenschaft des Judentums se na poli zoharického bádání odehrálo mnohopřevratných událostí. Za největší přelom je třeba pokládat Scholemovy teze, publikovanézačátkem čtyřicátých let minulého století. Gershom Scholem, navazujíce na práci HeinrichaGraetze24, provedl lingvistickou a obsahovou analýzu zoharického korpusu a usoudil, žeautorem převážné většiny textu je skutečně rabi Moše de-Le'on, s jehož osobou bylo ostatněautorství knihy Zohar spojováno již během jeho života.25 K tomuto názoru jej přivedl21 Ibid. Podkap. The Sources of the Zohar, s. 74-83. Viz také SCHOLEM, Gershom. Major Trends in JewishMysticism. s. 172-176.22 BACHER, Wilhelm. L' Exegese biblique dans le Zohar. [online]. Revue des Etudes Juives. 1891, 22, s. 3346. Dostupné z g [cit. 2010-08-17]. s. 33.23 NEUBAUER, A. The Bahir and the Zohar. [online]. The Jewish Quarterly Review. 1892, 4, 3, s. 357-368.Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1450272 [cit. 2012-05-06]. s. 357.24 Heinrich Graetz o Moše de-Le'onovi hovoří s opovržením. Moše de-Le'on byl „podvodníkem“, jehož cílembylo „svádět na scestí“. Podvod odhalil dle Heinricha Graetze již rabi Jicchak de-Ako, současník rabi Mošede-Le'ona. Viz GRAETZ, Heinrich. History of the Jews: Vol. 4. [online]. Philadelphia: Jewish PublicationSociety of America, 1894. 743 s. Dostupné z: http://archive.org/details/historyofje04grae [cit. 2012-05-06].s. 10-22.25 Viz text tzv „svědectví rabi Izáka” ze Sefer ha-Juchasin, in NEUBAUER, A. . The Bahir and the Zohar. TheJewish Quarterly Review. s. 361-365.10

zejména charakter zoharické aramejštiny, topografické a chronologické chyby, dobře patrnývliv Maimonodovy filosofie, paralely mezi knihou Zohar a hebrejskými spisy rabi Moše deLe'ona aj. Rabi Moše de-Le'on se knihou Zohar snažil připravit cestu přijetí jeho hebrejskýchnepseudoepigrafických děl, jejichž tvorbě se dle Gershoma Scholema věnoval po rozšířenípseudoepigrafu. Midraš ha-Ne'elem, nejstarší hebrejsko-aramejský zoharický spis, vzniklkolem roku 1280, ostatní spisy v letech 1280-1286. Části Raja Mehemna a Tikunej Zoharpocházejí od jiné osoby z přelomu 13. a 14. stol. a jsou pokusem o napodobení „skutečnéhoZoharu”.26 Tyto argumenty dále rozpracoval Ješajahu Tišbi, jenž Scholemovy závěry hájí.Padla však teze o „přípravné funkci“ knihy Zohar. Ješajahu Tišbi prokázal, že převážná částhebrejských děl Moše de-Le'ona knize Zohar časově předchází.27V akademických kruzích jsou v dnešní době přijímány pouze úsudky o dataci a autorstvípozdějších dodatků. Současnosti dominuje tendence počet autorů základní části knihy Zoharrozšířit. Takto se vyjadřuje Jehuda Liebes, jenž se domnívá, že na vzniku knihy se podíleli idalší současníci rabi Moše de-Le'ona, mystický kruh, jehož počátky je třeba spatřovat ugnostických kastilských kabalistů. Hlavní roli v této skupině přisuzuje rabi Moše deLe'onovi, který měl sepsat většinu knihy Zohar, ne však dílo celé, neboť síla imaginace do nějvložené, schopnosti rabi Moše de-Le'ona přesahovala. Do skupiny, která se na vznikupodílela, patří dle jeho přesvědčení tyto osoby: rabi Bachja ben Ašer, rabi Josef ben ŠalomAškenazi ha-Aroch, rabi Josef Gikatila, rabi Josef z Hamadanu a rabi David ben Jehuda heChasid. Správnost své teorie dokazuje Jehuda Liebes citacemi z děl výše zmíněných rabínů,které se zdají být zdrojem některých pasáží současné podoby Zohar. Poukazuje také nanedůsledné citace knihy Zohar v hebrejských spisech rabi Moše de-Le'ona. Midraš haNe'elem neshledává být dílem pocházejícím z jeho pera a z intertextuálních důvodů ani oběIdrot28 a Sifra di-Ceni'uta.29 Dále zvažuje možnost, že za postavou rabi Šim'ona bar Jochaje,za ústředním hrdinou knihy, se ve skutečnosti skrývá rabi Todros ha-Levi Abulafia.30Teorii kolektivního autorství ve svých článcích prosazuje také Ronit Meroz. Ve dvanáct letstarém příspěvku rozděluje své argumenty do tří skupin: „textové“, „literární“ a„historické“. Do první kategorie patří vnitřní rozporuplnost knihy Zohar, kterou považuje za26 SCHOLEM, Gershom. Major Trends in Jewish Mysticism. Kap. Fifth Lecture, THE ZOHAR I: THE BOOKAND ITS AUTOR, s. 156-204.27 TISHBI, Isaiah; LACHOWER, Fischel. The Wisdom of the Zohar: Vol I. s. 1-126. K otázce chronologiespisů Moše de-Le'ona viz s. 94-96.28 „Idra Raba“, i.e. „Velké shromáždění“ ze Zohar 3:127b-145a. Dále „Idra Zuta“, i.e. „Malé shromáždění“viz Sefer ha-Zohar. Torah CD-ROM Library. Version 2.4. Obsahem obou spisů je výklad o konfiguracíchsefirot, tzv. „parcufim“.29 I.e. „Kniha Skrytého“. Zohar 2:176b-179a. Obsahem spisu je deskripce podstaty sefirot.30 LIEBES, Yehuda. Studies in the Zohar. Kap. How the Zohar Was Written, s. 85-138.11

důkaz jistého nesouladu mezi názory osob onoho kabalistického kruhu, dále poukazuje nainterní komentáře, tedy na místa, kde zoharický text komentuje jinou zoharickou pasáž, a napříběhy, které se v knize objevují ve více verzích a nesou stopy redakce. Zmiňuje také, žekniha Zohar byla zpočátku šířena po částech a je citována pod nejrůznějšími jmény, což můženaznačovat, že autorů bylo více. Do druhé skupiny argumentů řadí mnohost literárních stylů,opakování narativních a homiletických motivů a literární fikci, jejímž centrem je rabi Šim'onbar Jochaj a skupina jeho studentů, která v nás vyvolává pokušení ztotožnit některé hrdinyknihy s osobami, které působily ve Španělsku 13. století. Cituje i podobnou literární fikci, jižnajdeme v díle Mašal ha-Kadmoni, sepsaném rabi Jicchakem ibn Abu Sahulou, který se sMoše de-Le'onem nepochybně znal, neboť žil ve stejné době a ve stejném městě. Vdějepisných úvahách pojednává Ronit Meroz o historické existenci tzv. „chavura“, neboli„společenství“, které působilo v Kastilii a Aragonii a srovnává je se studijním společenstvím,o kterém se dočítáme v knize Zohar.31 Ronit Meroz se následně věnovala práci smanuskripty32 a výsledky svého snažení publikovala před pěti lety. Ve své studii se zabývátzv. „bilingvální jednotkou“, jež obsahuje homilii k Exodu a Písni písní. O „jednotce“referuje také jako o „Midraši rabi Jicchaka“. Jde o kompozici, která se v manuskriptechvyskytuje jak hebrejsky, tak aramejsky. V Cremonské edici nacházíme její hebrejskou verzi,v Mantovcké edici znění aramejské. Aramejskou verzi pak Ronit Meroz považuje za překladpůvodní hebrejské, aramejské podání totiž obsahuje jazykové chyby a je dostupné v několikavariantách. Obsahem je zejména teurgická tématika. Text Ronit Meroz datuje do 11. století ajeho vznik klade do Erec Jisra'el, či do Egypta. Společně s „babylónskou vrstvou“ Sefer haBahir, chápe tuto látku jako spojnici mezi literaturou hejchalot a kabalou 13. století.33V nedávné době se objevila i extrémnější interpretace otázky autorství knihy Zohar. DanielAbrams tvrdí, že kniha Zohar ve skutečnosti žádnou knihou není. Původně mělo jít o mnohomanuskriptů, které byly šířeny nezávisle na sobě a idea „Zohar“, jako jedné knihy, seobjevila až v 16. století, kdy byly manuskripty zkompilovány a vytištěny. Dle Abramsovanázoru nemůžeme hovořit ani o „autorovi knihy Zohar”, neboť pojem „autor” je moderníkonstrukt.34 Přestože s jeho závěry nelze zcela souhlasit, je třeba přiznat, že v dílčích bodech31 MEROZ, Ronit. Zoharic Narratives and Their Adaptations. Hispania Judaica Bulletin : Articles, Reviews,Bibliography and Manuscripts on Sefarad. s 1-17.32 Pro základní informace o manuskriptech knihy Zohar viz TISHBI, Isaiah; LACHOWER, Fischel. TheWisdom of the Zohar: Vol. I. Kap. VI. PRINTED

BOOK AND ITS AUTOR, s. 156-204. Kap. Six Lecture, THE ZOHAR II: THE THEOSOPHIC DOCTRINE OF THE ZOHAR, s. 205-243. Monografie je parciálním zpracováním vývoje židovské . konceptu Sitra Achra. Viz také WOLFSON, Elliot R. Hai Gaon's Letter and Commentaryon "'Aleynu": Further Evidence of Moses de León's Pseudepigraphic Activity. [online].