WIXLIB

postižení, kombinované vady a vícenásobné postižení. Všechny tyto termíny stojí na stejnéúrovni a není mezi nimi rozdíl. (Langer in Kolektiv autorů, 2006)V současné době nenazýváme lidi, kteří mají kombinovanou vadu, jakokombinovaně postižené, ale klienti jsou nazývání jako osoby s kombinovaným postižením.Z čehož je na první pohled zřejmé, že se v popředí nachází člověk, a poté až míra nebo typjeho postižení. (Langer in Kolektiv autorů, 2006)V zahraniční literatuře se můžeme setkat s různými názvy kombinovanéhopostižení. Na Slovensku se používají pojmy viacnásobné postihnutie a viacere chyby.V anglické literatuře se nejčastěji jedná o pojmy multiple handicap a multiple disabilities,což můžeme přeložit do češtiny jako vícenásobné postižení. V němčině se pak setkámes pojmem die Schwerstmehrfachbehinderung, přeloženým do češtiny jako těžkévícenásobné postižení. (Langer in Kolektiv autorů, 2006)1.3EtiologieVezmeme-li heterogenitu kombinovaných vad, je skupina příčin velmi rozmanitá.Někdy taky nelze příčiny jednoznačně určit (Ludíková, 2005). „Je snazší orientovat sepodle obecných příčin postižení, což zahrnuje celou šíři genetických, chromozomálních,metabolických, neurologických a traumatických příčin. To platí pro období pre-, peri- ipostnatální, protože škodlivé jevy mohou způsobit těžké poškození v každém věku“(Vítková in Pipeková, 2006, s. 330). Opomenuty by však neměly být ani diagnózy, kterépredikují výskyt kombinované vady, kde například patří Dětská mozková obrna, Fetálníalkoholový syndrom, Wolfův syndrom, Pataův syndrom, Downův syndrom, CHARGEa mnoho dalších (Ludíková, 2005).1.4KlasifikaceProblematika kombinovaných vad s sebou přináší velkou různorodost. Jedná seo to, že existuje velká řada kombinací postižení. „Výjimkou není ani kombinacenapř. těžkého stupně jednoho typu postižení, zatímco jiné postižení dosahuje lehčíhostupně. Množina kombinovaných postižení je tedy skupinou velmi různorodoua rozmanitou. Je možné konstatovat, že prakticky neexistují dvě osoby s kombinovanýmpostižením, které mají zcela identické postižení a důsledky vícenásobného postižení jsoupro ně totožné.“ (Langer in Kolektiv autorů, 2006, s.70).10

1.4.1 Kategorizace kombinovaných vadV problematice kombinovaných vad je nutné si uvědomit, jak moc je důležitérozřadit typy kombinovaných vad do jednotlivých kategorií. Důraz na kategorizaci jekladem především z toho důvodu, že zařazení osob do jednotlivých kategorií může véstk optimálnímu typu psychologické, rehabilitační a edukační péče. Je však samozřejmé,že všechny složky musí respektovat výši a specifičnost daného postižení, proto je vysokýdůraz kladen na individuální péči s daným klientem. (Ludíková, 2005)1.4.1.1 Kategorie kombinovaných vad dle jednotlivých autorůExistuje velká řada různých klasifikací kombinovaných vad. V minulosti bylyosoby s vícenásobným postižením často řazeny do kategorií, kde základ tvořila mentálníretardace, ke které byl vždy přidružen určitý druh postižení (Ludíková, 2005).Sovák nazýval kombinované postižení jako kombinované (sdružené) defekty a dělilje na slepohluchoněmé, slabomyslné hluchoněmé, slabomyslné slepé, slabomyslně tělesněpostižené atd.Princip dominantního postižení používá Jesenský (in Ludíková, 2005), který dělíkombinované vady:-slepohluchoněmota a lehčí smyslové postižení-mentální postižení s tělesným postižením-mentální postižení se sluchovým postižením-mentální postižení s chorobou-mentální postižení se zrakovým postižením-mentální postižení s obtížnou vychovatelností-smyslové a tělesné postižení-postižení řeči se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a chronickouchorobou.Jinou kategorizaci sepsal prof. Vašek (in Ludíková, 2005). Člení kombinovanépostižení do tří symptomatologicky příbuzných skupin:-mentálně postižení s dalším(i) postižením(i)-slepohluchota-poruchy chování v kombinaci s dalším(i) postižením(i) či narušením(i).11

Dále stojí za zmínku dělení kombinovaných vad na osoby s lehkým a těžkýmstupněm postižení. Je ovšem otázka jak poznat, kdy se jedná o lehký a kdy o těžký stupeň.Jednou z možností jak to určit, je podle Vančové míra socializace. Pokud je jedinecschopen navštěvovat běžnou či speciální školu, je schopen relativně sám zvládat běžnýživot, dosáhnout průměrné životní kvality či se integrovat do společnosti, můžeme tentotyp zařadit do tzv. lehkého stupně postižení. Je-li však jedinec schopen zvládat pouzezákladní nebo elementární praktické životní situace a neobejde se bez výrazné pomoci,jedná se o stupeň těžkého postižení. (Ludíková, 2005)Toto jsou základní typy, jak můžeme kombinované postižení vnímat. Ve své prácise budu více zaobírat kombinovanými vadami z hlediska jednotlivých oborů speciálnípedagogiky a také se zaměřím na určité typy syndromů.1.4.2 Kombinované vady z hlediska psychopediePsychopedie má v problematice kombinovaných vad své nezastupitelné místo.Velká část lidí s kombinovanými vadami má právě kombinace mentálního postiženís dalším postižením. Vašek hovoří, že nejčastěji vyskytující se postižení v rámcikombinovaných vad je právě mentální retardace. (Kozáková in Ludíková, 2005)Psychopedie je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá osobamis mentální retardací, popř. osobami s jinou duševní nemocí. Valenta a Müller definujípsychopedii ve dvou pojetích, v užším a širším. „V užším pojetí jako speciálněpedagogickou disciplínu, která se zabývá edukací osob s mentálním či jiným duševnímpostižením a zkoumáním formativních (výchovných) a informativních (vzdělávacích) vlivůnatytoosoby.V kona interdisciplinární obor zabývající se prevencí (hlavně terciální), prognostikou mentálníretardace (popř. jiných duševních poruch) se zvláštním zřetelem na edukaci, rvenci,kompenzaci,rehabilitaci,inkluzi(integraci) a socializaci či resocializaci klienta s mentálním či jiným duševnímpostižením.“ (Valenta, Müller, 2003, s.4)„O kombinovaných vadách v psychopedii hovoříme tehdy, vyskytne-li se u jedinces mentálním postižením či jinou duševní poruchou souběžně některé další postižení.“(Kozáková in Ludíková, 2005, s.35) U mentálního postižení různého stupně může dojítke kombinaci s postižením somatickým, smyslovým (zrakové či sluchové postižení),12

s narušenou komunikační schopností, a také sociálním. Dochází k různým kombinacím,nejen závažnějšího stupně postižení, ale i jejich lehčí formy navzájem či s těžšímiformami. Všeobecně lze říci, že čím závažnější stupeň mentálního postižení je, tímzávažnější bude i stupeň dalších postižení, které se s ním kombinují, a vyšší bude i jejichpočetnost. (Kozáková in Ludíková, 2005)Největší výskyt kombinovaných vad je u jedince, u kterého z hlediska etiologiedošlo v prenatálním období nebo krátce před, během a krátce po porodu k poškozenímozku či CNS. V tomto případě dochází u jedince k postižení psychopedickému,somatopedickému, tělesnému, dále se mohou objevit smyslové poruchy a poruchy v oblastikomunikace či chování. Vzhledem k tomu, že v kombinaci s mentálním postižením jemožné zaznamenat různé druhy, stupně, formy a typy mentálního postižení s různou dobouvzniku, etiologickými faktory, geneticky podmíněné, vrozené, získané, je velmi obtížnéuvádět všeobecné charakteristiky těchto kombinací. (Kozáková in Ludíková, 2005)Mnozí autoři se shodují na tom, že mentální postižení se nejčastěji kombinujes jinými postiženími a je v nich zpravidla nejzávažnějším symptomem. Mentální postiženíje v takovýchto případech chápáno jako primární postižení a všechny ostatní poruchyči narušení jsou součástí symptomatologického obrazu mentální retardace. (Kozákováin Ludíková, 2005)Mentální retardacePojem mentální retardace byl přijat WHO ( Světová zdravotnická organizace)a v překladu znamená opožděnost rozumového vývoje. Vychází z latinského mens mysl,rozum, a retardace opožděnost, nebo retardare opožďovati se. V odborné literatuřese setkáváme s variabilitou názvů. Můžeme se setkat s termínem: mentální postižení,mentální efektnost, rozumová vada, oligofrenie, slabomyslnost, atd. (Franiok, 2005)Mentální retardace je popisována mnoha definicemi. Každá však charakterizujementální retardaci, mentální postižení jako celkové snížení intelektových schopnostía sníženou sociální přizpůsobivost. (Franiok, 2005)Černá ve své publikaci definuje mentální retardaci takto: ,,Mentální retardace nenínemoc, je to spíše stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností,který vzniká v průběhu vývoje jedince a je to obvykle provázeno poruchami adaptace.Nedostatek v adaptaci na prostředí souvisí také se zpomaleným, zaostávajícím vývojem,13

s omezenými možnostmi vzdělávání a s nedostatečnou sociální přizpůsobivosti.“ (Černáa kol., 1995, s.13).Klasifikace podle stupně mentální retardaceMentální retardace podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí je rozdělenado šesti základních kategorií (Bendová in Kolektiv autorů, 2006):F70: Lehká mentální retardaceU osob s lehkou mentální retardací je jejich IQ 69-50. Tito jedinci jsou běžněintegrováni do společnosti. Dokážou komunikovat a užívat řeč, začlenit se do běžnéhosociálního prostředí. Největším problémem je dokázat pracovat s teoretickou pracíve škole, proto se s jedinci pracuje formou kompenzace nebo se vzdělávání zaměřína rozvoj jejich schopností.F71: Středně těžká mentální retardaceOsoby se středně těžkou mentální retardací mají IQ v rozmezí 49-35. Tyto osobymají již poměrně výrazné problémy v oblasti komunikace, řeč je na úrovni první signálnísoustavy, nerozumí obsahu delšího sdělení. Edukace se zaměřuje hlavně na oblastsebeobsluhy a praktické činnosti jedince.F72: Těžká mentální retardaceHodnota IQ se u těchto jedinců pohybuje v rozmezí 34-20. Jedinci mají narušenývývoj v oblasti řeči i sebeobsluhy. Jedním z hlavních cílů edukace je rehabilitace danéhojedince a snaha vypěstovat jednoduché hygienické a sebeobslužné návyky.F73: Hluboká mentální retardaceIQ u této skupiny osob je 19 a nižší. U osob s hlubokou mentální retardací se řečprakticky nevyvíjí. Tito jedinci nejsou schopni komunikace ani sebeobsluhy, Práces osobami s hlubokou mentální retardací je postavena především na bazální stimulaci.F78: Jiná mentální retardaceIntelektové schopnosti u jedince jsou výrazně snížené. Mentální retardace jezřejmá, ale vzhledem k těžkému kombinovanému postižení, poruchám chováníči autistickým projevům není možné spolehlivě určit stupeň mentální retardace.14

F79: Nespecifikovaná mentální retardaceU těchto osob je deficit v intelektové oblasti prokazatelný, avšak pro nedostatekinformací není možné jedince zařadit podle stupně mentální retardace uvedených výše.(Bendová in Kolektiv autorů, 2006)Klasifikace podle typu mentální retardaceJedná se o klasifikaci, kde je upřednostňováno hledisko času a vývojové období,ve kterém se postižení objevilo. Jedná se o oligofrenii, demenci a zdánlivou mentálníretardaci (Franiok, 2005).OligofrenieJde o typ mentální retardace, která vznikla na základě organického poškozenímozku v prenatálním, perinatálním či postnatálním období. Charakteristické jsou globálněsnížené intelektové schopnosti, jejichž příčina tkví na dědičném a vrozeném podkladě.DemenceJedná se o mentální retardaci, která vzniká kdykoliv po druhém roce věku jedince.Jde o postupný rozpad nebo úpadek již nabytých intelektových schopností. K úpadku můžedocházek i značně nerovnoměrně. Příčinou bývá pozdější porucha, nemoc či úraz mozku,které mají vliv na mentální vývoj jedince.Zdánlivá mentální retardaceV některých literárních zdrojích se setkáváme s názvem pseuodooligofrenie, dřívese užívalo označení sociální debilita. Nejedná se však o mentální retardaci, neboťpseudooligofrenievznikáv u,ale příčinou jsou exogenní, čili vnější faktory. Jde o nedostatečně podnětné prostředí,ve kterém se dítě pohybuje, a sociální zanedbanost. Při dodržení speciálně pedagogickýchzásad a postupů má zdánlivá mentální retardace velmi dobrou prognózu (Franiok, 2005).Existují určité typy diagnóz, které určují výskyt kombinovaného postižení. Jednáse o dětskou mozkovou obrnu, hypotyreózu, Pataův syndrom, Downův syndrom a mnohédalší.Downův syndromDownův syndrom se řadí mezi poruchy vzniklé na podkladě chromozomálníchaberací. Chromozomální aberace jsou poruchy ve smyslu změny počtu, tvarunebo struktury chromozomů, a jakákoliv změna mění rovnováhu mezi genetickými faktory15

a poškozuje tak vývoj jedince. Chromozomální aberace jsou velmi častou příčinou vznikukombinovaných vad. (Kozáková in Ludíková, 2005)Downův syndrom je geneticky podmíněné onemocnění. Vzniká trizomií21. chromozómu (zdravý člověk má dva 21. chromozómy, lidé s Downovým syndromemmají tři). (Kozáková in Ludíková, 2005)Jedinec má o jeden chromozóm navíc, a takto zvýšená genová dávka zasahujedo vývoje prenatálního i postnatálního. Výsledkem je řada tělesných změn, neurologickéi jiné poruchy, které se ve většině případů projeví až v průběhu dalšího vývoje jedince.Jedná se o poměrně časté onemocnění, v naší populaci se vyskytuje u 1 novorozenceze 700 (Kozáková in Ludíková, 2005)Druhy Downova syndromuTrizomie 21.chromozómu je nejběžnější formou downova syndromu u dětínarozených matkám v různém věku. Vzniká na základě toho, že jeden z rodičů předá dítětiz vajíčka nebo spermie místo jednoho 21.chromozómu chromozómy dva. V normálnímpřípadě u zdravého dítěte se při vzniku vajíčka nebo spermie buňka ve vaječníku nebovarleti rozdělí, aby vznikly dvě nové buňky. V případě trizomie 21. chromozómu je totodělení abnormální a vajíčko nebo spermie obdrží ještě jeden 21. chromozóm, který jenadbytečný. Tento proces se nazývá nondisjunkce (prostá trizomie), protože 21. párovýchromozóm se neoddělí, ale zůstává v jedné z nových buněk kompletní. Většina faktorůvzniku dosud není známa, zdá se však, že jedním z nejvýznamnějších faktorů je věk matky(Selikowitz, 2005)Translokace se vyskytuje u 4% jedinců. Tato forma je dědičná. Příčinou není celýnadbytečný chromozóm ale pouze část 21. chromozómu. K poruše dochází v případě, žese odlomí malé vrcholky 21. chromozómu a jiného chromozómu a zbývající části obouse spojí. Věk rodičů v tomto případě nehraje žádnou roli. Děti s Downovým syndromemzpůsobeným translokací se od dětí s trizomií, co se rozsahu postižení týče, nikterak neliší.(Selikowitz, 2005)Mozaicismus (mozaika) se projevuje u dětí s Downovým syndromem, u kterých jenadbytečný 21. chromozóm pouze v některých tělových buňkách, ostatní buňky jsounormální. Mozaicismus nemá tak zjevné příznaky, protože proti poruše stojí i buňkynormální. Jedinci postižení mozaicismem

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciáln ěpedagogických studií Adéla Komárková 3. ro čník obor: speciální pedagogika pro 2. stupe ň základní školy a st řední školy